Hlas přírody

Člověk se stal nástrojem, účetní položkou, číslem, kódem. V tržní ekonomice zmizela možnost nahlížet na člověka jako na součást přírody. Člověk vydělává peníze. Veškerý jeho život závisí na množství peněz. Je součástí firmy, státu stejně jako kancelářská židle. Má stejná práva a povinnosti. Příroda jejíž jsme neoddělitelnou součástí má ještě méně práv než člověk, občan, zaměstnanec, majitel firmy, politik. Každý je odsouzen vykonávat činnost, která mu umožňuje vydělávat peníze a za peníze si zajistit obživu. Nutnost a nezbytnost peněz nás nutí jednat v zájmu zisku. A tak jsme rezignovali na svoji zásadní úlohu, být součástí nedělitelného těla, které nám stejně jako dalším poskytuje obživu a život. Náš život závisí na životě přírody. Člověk může žít bez peněz, ale ne bez přírody. Člověk má být účasten v chrámu Božího těla kterým je příroda každý den. Každý den, naslouchat hlasu přírody, rozjímat o její velikosti, lásce, dobrotě a skrze rozjímání dosáhnout setkání a poznání Boží přítomnosti. Ještě naši prarodiče žili v době, kdy peníze sloužili. Vše základní k uspokojení životních potřeb, lidem poskytovala příroda. Peněz bylo málo a sloužili k nákupu věcí, které nešli zajistit jiným způsobem a byly zcela nezbytné. Většinou v rodině vydělával peníze pouze jeden z dospělých a ostatní pracovali na poli, v sadech, vinicích, chovali zvířata. Člověk, který nemá možnost každodenní účasti na těle a krvi nedělitelného těla přírody, přestal žít v přírodě - Boží přítomnosti. Přestává být schopen správně reagovat na potřeby těla jehož je součástí. Přestává naslouchat hlasu přírody, Boha. Člověk odešel do měst, opustil přírodu, Bůh se odmlčel. Kůrovcová kalamita je důsledkem toho, že jsme přestali naslouchat hlasu přírody, hlasu Boha. Jsme příliš závislí a zvyklí na peněžní směnný systém, že za cinkáním peněz již neslyšíme vlastní srdce. A tak žijeme ve vzájemném systému, který nám umožňuje vydělávat peníze, ale brání nám naslouchat a řídit se hlasem přírody, hlasem jediného nedělitelného všudypřítomného pravého těla v němž přetrvává Boží přítomnost. Je cesta, vede lesem, přes pole, sady, vinicemi kolem rybníků, potoků, studánek, na této cestě potkáváte mnoho těch, kteří každodenní účastí vykonávají svoji modlitbu. Kdo jde touto cestou nalezne pokoj. S pozdravem a přáním pokojného dne za spolek Ekologická organizace PagoPago Josef Čermák