Právo na přírodu

Vezmete-li člověku nějakou věc, je schopen váš zažalovat a nechat vsadit do vězení. Berete-li člověku přírodu, přijímá to jako samozřejmost. A právě zde se naskýtá otázka: Jakou hodnotu mají pro člověka věci vytvořené člověkem, a jakou hodnotu má pro člověka příroda? Většinou věci darovaných si vážíme pramálo. Rodíme se, žijeme a umíráme dílem přírody a přesto nám stále nedochází její hodnota. Tento největší dar, kterým je právě tělo jehož jsme součástí používáme toliko k uspokojení několika málo životních potřeb. Ostatní energii a schopnosti obracíme k výrobě předmětů, které oživujeme svými těly a stáváme se jejich otroky. Tato lidská díla se stávají otrokáři a bijci živého díla přírody tudíž člověka a jí samé. Mnohým z nás nepřijde ani na mysl zažalovat vedení města či vládu za povolení stavby hypermarketů, skladů, silnice či přehrady na stavební parcele vyčleněné z orné půdy či vprostřed lesa. Jsme naučení to přijímat jako výraz pokroku a rostoucí ekonomiky, co se promítá jako náš osobní blahobyt. Shrnuto a podtrženo, nasypete-li prasatům do žlabu a trochu jim zametete ve chlívu, budou spokojeně žít, dokud je nesníte. Bohaté a ekonomicky prosperující státy se stali takovým chlívem. Důležité je právo na jídlo a dům s ledničkou. Právo na přírodu nikoho nezajímá, a právě právo na přírodu by se mělo stát součástí ústavy všech států světa. Jelikož pouze příroda je jedinou skutečnou hodnotou.